Zde se chci velmi obecně zmínit o chovu jednotlivých domácích zvířat, přičemž vycházím z vlastních poznatků a zkušeností.

V minulosti to bylo tak, že na vesnicích a na okrajích měst se prakticky v každém domě něco chovalo. Já to ještě částečně pamatuji, minimálně to bylo pár slepic a několik králíků, někdo měl kachny, někdo husy, a někdo čuníka. Jezdilo se na takzvanou paběrku, ta byla sběrem toho, co na polích zůstalo po zemědělcích, a že toho za komunistů nebylo málo. Tak se udělala zásoba na zimu. Sekala se tráva a sušilo seno, dokonce to bylo tak, že jednotliví chovatelé měli meze a remízky rozdělené, a tak se nestalo to, že by bylo někde něco zarostlé, jak je tomu dnes, a když, tak pouze podél hlavních silnic, kde nebyla kvalitní tráva a nikdo ji nechtěl.

Myslím, že je velká škoda, že tam, kde je to možné, není alespoň pár slepic. protože domácí vejce se s kupovanými nedají srovnat. Slepice nejsou nářočné a už deset si na sebe v pohodě vydělá.

Držet králíky v dnešní době už tak jednoduché není, protože jsou nemoci, které dokáží zdecimovat celý chov a práce okolo toho je dost, nehledě na to, že než králík vyroste do jateční hmotnosti, tak to trvá čtyři měsíce. Ovšem výsledek je nesrovnatelný, maso velmi chutné, dietní a hlavně vždy čerstvé.

Chov kachen a hus není náročný a pokud máte potok, tak prakticky bezproblémový. Indičtí běžci zastanou mnoho práce na okrasné i zeleninové zahradě tím, že se postarají o sběr španělských slimáků, kterým dávají přednost před stravou, která se jim předkládá.

Chov ovcí už tak bezproblémový není. My jsme měli plemeno Suffolk, se kterým jsme později skončili. Pokud máte nějaký pozemek, který je uživí a dodržíte několik základních zásad chovu, tak toho moc není, co by vám kazilo radost a odrazovalo od chovu. Musí se však myslet na zimu a opatřit si včas dostatek sena a slámy na podestýlku. Dále je musíte minimálně jednou za rok ostříhat a ošetřit kopyta, já to prováděl dvakrát do roka. Někdy může nastat problém s porodem, u kterého je vždy dobré být, přičemž se sleduje, zda je vše v pořádku a jehně má při porodu hlavičku položenou na předních nožičkách. Když tomu tak není, musí se bahnici pomoct, abychom nepřišli o jehně nebo o oba. Ovce Suffolk jsou na asistenci při porodu prokticky závislé a u tohoto plemena dochází dost často k úhynu slabých jehňat. Je nutné, aby jehňata po porodu dostala selen a napila se mleziva, když se nenapijí končí to úmrtím. Uměle krmit se nevyplatí protože jehně už nikdy nebude silné a vitální, jako jeho sourozenci a už vůbec není vhodné ho zařadit do chovu. Dále je potřeba ovce pravidelně odčervovat, což se provádí většinou na jaře před pastvou a na podzim po pastvě.

Od Suffolků jsme přešli na chov mini oveček plemene Ouessant a myslíme, že toto je nejlepší plemeno pro začínající chovatele ovcí. Více o tomto plemenu je v záložce "Náš chov".